Všudypřítomný pocit, který jsem měl při poslechu alba Andrewa Ambienta a Dark Side z Synthova alba Dark Mirrors, byla nekonečná černá prázdnota, nad níž okolní zvuky, syntetizátory a úryvky klavíru vznášely. Sluchové pocity, které alba produkuje, jsou ty pustiny, prázdnoty a hrůzy. Nejde o album pro plavbu na slunci shora dolů, ale je to zajímavé a zajímavé úplně jinak.
Jednou z efektivnějších částí tohoto EP je zvukový design. Kombinace okolních zvuků, elektronických dronů a nevyzpytaného klavíru otevírá temnou a podivnou krajinu zvuku. Obzvláště mě zaujal pocit obrovských prostorů, které zde vznikly. Přesto se jim to podařilo, producentům se podařilo tento pocit vyvolat velmi efektivním způsobem.
Nejedná se o melodický záznam. Dark Mirrors je pro mě čistě o druzích obrazů a dojmů, které může generovat. Hraje na způsobech, kterými okolní části hudby interagují s zívající prázdnotou, která sedí nad vrcholem, a útržky klavíru, které se pohybují dovnitř a ven, zřejmě jen zdůrazňují silnou miasmu, v níž album sedí.
Protože se jedná o EP, rozhodl jsem se komentovat všechny skladby. Rovněž mám pocit, že v tomto případě každá stopa proudí do druhé a všechny z nich zapadají do sebe a dodávají kompletní balíček. Jednu skladbu nelze skutečně rozvést od druhé. Vytvářejí poměrně solidní celek.
První skladba „Dark Mirrors“ začíná pomalu se šířícími vlnami po prostorném pozadí této stopy, když se stoupá mytí syntetizéru a hraje jednu notu, když za ní kmitají zvuky v pozadí. Všechny zvukové prvky stále otokují, dokud dominují svým bezútěšným a prázdným pocitem. Mírně teplejší, více driftující syntetické zvuky přicházejí do hry, ale žalostný dron pokračuje v pozadí. Jedná se o okolní zvukovou scénu, která se dotýká okrajů něčeho obrovského a potenciálně děsivého, číhajícího těsně před ním.
„Hlasy z temného vesmíru“ začíná dronující elektronikou a okolním hlukem, z něhož vychází opakující se klavírní linie. Syntetizátoři v této skladbě mají pro ně určitou sborovou kvalitu. Na klavíru se hraje přesouvající se arpeggie a udržuje se zde pocit nemožných prázdnot v černém prostoru. Trať nevytváří strach, protože vytváří pocit něčeho, co se plazí, roste a natahuje hladové úponky směrem k nám. Je to nepříjemný pocit, který se zde vytváří.
Skladba s názvem „Duchové v podkroví“ působí dojmem hrobů, které pocházejí z hrdla a které by již neměly být schopny produkovat zvuk. „Hlasy“ mají tu hrobku podobnou kvalitu. Dotčený „podkroví“ musí být jedním z cyklopeanských rozměrů, protože zde je hmatatelně pocit strašlivě velkého množství černého prostoru. Zdálo se, že z této temnoty hladové duchové šeptají. Celou stopu prochází pocit jemného zkázy.
„Zlověstný Halloween“ je ve skutečnosti poněkud zlověstná skladba. Zdá se, že návaly syntetizátoru se odrážejí v prázdnotě dříve, než světlejší zvuk syntetizátoru vstoupí do roztřepení. Celá dráha je opět pohlcena zívnutím prostoru. Řada plovoucích klavírních arpeggií se nakonec promění v jemnou melodii, která bliká nad prázdnotou. Klavír je zbarven melancholickým smutkem a náznaky bolesti. Stopa roste, jak klavír tančí nad těžkostí, o kterou se opírá.
Atmosférická alba jsou pro mě vždy trochu výzvou, pokud jde o psaní recenzí. Jsem osoba, která touží po melodii, takže její nedostatek mi to trochu ztěžoval. Došel jsem však k závěru, že pro Dark Mirrors je nejdůležitější způsob, jakým se cítím. Rozhodně jsem byl zasažen vlnami temnoty, které se šířily po mrtvém prostoru na tomto albu. Pokud jde o vytvoření pocitu eldritch věcí pohybujících se ve tmě, myslím, že Andrew Ambient & Dark Side of Synth se podařilo vytvořit miniaturní horor pro uši.
