Mirage je album, které skutečně má určitou kvalitu nereálnosti, která bliká na okrajích vnímání. Baldocaster vytváří viněty jiných světových míst na tomto albu, které se spojují do soudržného celku. Toto album je v proudu syntetické vlny, ale vytváří jedinečný zvuk, který přesahuje klišé a deriváty.
Mirage je zabarvena snovým světem. Zdá se, že každá skladba prozkoumává jiný svět a stav bytí. Existuje celkový dojem, že se pohybujeme po jedinečné zvukové krajině, která se jako celek cítí jako něco, co se dívá skrz zázrak, pro který je album pojmenováno.
Společné zvukové prvky, které spojují Mirage dohromady, pocházejí z pocitu, že se všechny různé hudební prvky pohybují skrz rozlehlé prostory. Existují dlouhé zametací noty a akordy, které se unášejí každou stopou, aby prokázaly tento pocit spolu se způsobem, jakým všechny stopy vytvářejí pocit plynulosti plynoucích hlubokých basů a bubnů, které nejsou příliš těžké. Oceňuji, že zatímco každá stopa má jiný pocit, celková produkce je od stopy po stopu konzistentní.
Navzdory pocitu neskutečnosti, který pro mě Mirage vytváří, melodie, které Baldocaster napsal, jsou ve své kvalitě dost reálné a solidní. Prozkoumávají širokou škálu emocí, ale každá z nich je dobře vytvořená a poutavá. Některé mají velmi teplou a něžnou kvalitu, jiné překonávají energii a mnohé jsou také zabarveny podproudem melancholie. V každém případě má Baldocaster talent pro melodické psaní, že se nehanbí prozkoumat toto album.
Nyní chci mluvit o těch stopách na Mirage, které mi připadaly nejpřitažlivější, a diskutovat o prvcích v každé z nich, které k tomuto pocitu přispěly.
Hlavní melodie v „Curse This Castle“ je rezonanční a mírně ozvěna. Trať je plná chimingových syntezátorů, aktivní basové linie a energického bicích. Má teplé syntetické akordy a plynulé pulzy, které se pohybují po této pestré basové linii a podporují rytmus. Vysoký, zvonovitý syntetický tón, který přichází do skladby, kontrastuje pěkně se všemi zvuky syntetického zvuku. Krátce se unáší, než se hlavní energetická melodie protlačí a pohání stopu vpřed. Když stopa končí, dostaneme plovoucí oblouky a melodii s hlubokými studnami basů.
„Before Dawn“ vytváří silný rytmus spolu s hlubokými basy. Melodie v této skladbě zpívá, plná života. Je to stopa, která nutí hlavu kývnout, ale je dána určitou jemností zametáním syntetických zvuků a celkovou plynulostí stopy. Také si užívám poněkud transcendentního pocitu syntezátorů ke konci dráhy, než se vrátí do své zavedené trajektorie.
Než se do stopy dostanou pevné basové a funky-perkuse, nastane lehká jiskra syntezátorů. Poutavá melodie se hraje na syntetizátoru, který má sborovou kvalitu a zdá se, že zdůrazňuje nadějný pocit, který je v této melodii vytvořen. Tato stopa má drážku k tomu, že jsem opravdu mohl ocenit, a celá stopa tančí a víří, cítím opravdu péřovou váhu.
Melodie v „Traversalu“ vyvolává pocit přechodu, skákacího fowarda a tance skrz stopu. Cítil jsem, že Baldocasterova melodie o tom má vítěznou a inspirativní kvalitu, která skutečně vydává pozitivní vibrace. Toto je stopa, která blokuje všechny své zvukové prvky, když se rozdělí na otevřený a expanzivní zvuk. Je to píseň, která mě nutí myslet na dobrodružství v nějaké cizí zemi, překračující nové pohledy.
Jako celek je Mirage album, které mě přepravilo. Baldocasterovo melodické psaní a kolektivní zvuková scéna všech stop malovaly silné obrazy a celý můj mozek se soustředil na tyto obrazy. Jen jsem zavřel oči a nechal jsem se chvíli cestovat, uvolňující se do zvukového světa alba.
